Posedlý tančím po nebi,

jsem stín hroutící se svíčky

Vzduch mění konzistenci,

chce přítomnost udržet si,

Mé obrysy opouštějí hostitele

Na jevišti každodennosti,

Jímž průvod masek líně protéká,

doutná hluk spárou nevšednosti,

Okamžikem absurdním,

jako zlomené kopí vítězného žoldáka

Stržená škraboška krásné dámy

Obnaží chladnou ironii namalovaného soucitu,

Ten stržený obvaz z nehojící se rány

Pohrdlivý smích davu, tepající rytmem mechanické hračky

chápe milosrdenství coby kámen kolem krku

Předměty oblékají jména, začíná karneval.